Stránky vznikly jako prostředek pro snazší komunikaci mezi kanceláří MAS a Vámi; lidmi, kteří k tématu mají co říct, jsou problémem invazního druhu zasaženi, chtějí pomoci dobré věci, nebo zavítali na tyto stránky pouze ze zvědavosti.

Připravujeme u nás v MAS Labské skály, z.s. projekt na likvidaci, nebo omezování invazních druhů, konkrétně celého rodu křídlatek, co u nás roste. Jedná se o obzvláště invazní a vytrvalé druhy, které v přírodě páchají mnoho škody. Mnozí z vás ji znají z boje o Vaše zahrádky, tak víte jak je obtížné s ní soupeřit. Proto nabízíme v tomto boji pomoc. Avšak pokud má tento boj mít smysl, musí se s ní bojovat v celém území, ne jen na několika vybraných lokalitách, nebo zahrádkách. Musí se proti ní realizovat koordinovaný zásah v celém území, spolupráce je klíčová.
Samotný projekt bychom chtěli realizovat v povodí řeky Ploučnice, tedy jedná se hlavně o lokality v katastru obcí Dobrná, Benešov nad Ploučnicí, Dolní Habartice, Františkov nad Ploučnicí, Heřmanov, Horní Habartice, Malá Veleň, Markvartice, Merboltice, Starý Šachov, Valkeřice a Verneřice.
Avšak křídlatku můžeme zaznamenávat i z jiných území. Mapování invazních druhů má smysl, informace o lokalitách můžeme předávat dál, do rukou odborníků, kteří s ní mohou nakládat i mimo náš připravovaný projekt.

Známe tři druhy:
• křídlatka japonská
• křídlatka sachalinská
• křídlatka česká

Všechny tři druhy jsou si podobné, v terénu se nejčastěji setkáte právě křídlatkou českou, která nese znaky obou rodičů a přesné určení je tak obtížné. Proto zde najdete pouze souhrnný popis, pro přesné a odborné informace doporučujeme navštívit web www.invaznirostliny.cz.
Již podle názvu je zřejmé, že křídlatka pochází z východní Asie. K nám byly zavlečeny v 19. století jako okrasná rostlina, avšak vymkla se kontrole a ve volné přírodě se začala šířit. Křídlatka česká je křížencem mezi křídlatkou japonskou a křídlatkou sachalinskou. Česká, jelikož u nás byla poprvé popsána.
Jedná se o vytrvalé byliny s lodyhami vysokými až 4 m, vyrůstající z rozsáhlého podzemního oddenkového systému. Lodyhy jsou duté a křehké, oblé, či mírně rýhované, vzdáleně připomínají bambus, avšak horní části jsou větvené. Stvoly obrůstají listy s řapíky, listy jsou protáhlé (10-25cm), řapíky některých druhů mohou mít načervenalou barvu. Květy tvoří květenství zvané lichoklas v bílé až nažloutlé barvě. Množí se vegetativně i pohlavně, tedy oddenky i semínky. V zimě nad povrchová část usychá a listy opadají, zůstávají pouze suché duté stvoly. Na jaře vyrůstají nové. Křídlatka má neuvěřitelnou regenerační schopnost, z malého úlomku dokáže vyrůst celá rostlina, která pak zamoří okolí.

Tolik k slovnímu popisu, pro lepší orientaci přikládáme několik fotografií:

Všechny tři druhy křídlatek jsou u nás považovány na vysoce invazní a tedy nechtěné.


Vytlačují původní druhy. Nejen že svými velkými listy zastíní celou oblohu a tak k méně vzrostlým rostlinám se světlo již nedostane, také produkují tzv. alelopatické látky, tedy látky znemožňující růst jiných rostlin. Také rozklad listů ovlivňuje pH a další vlastnosti půdy. Narušují tím ekosystém, a tedy neškodí pouze původním rostlinám, ale i hmyzu a dalším drobným živočichům. Tím že pod sebou nenechá růst příliš nic jiného, tak krom ní také žádná jiná rostlina nedrží kořeny půdu na místě, proto v místech jejího výskytu dochází k vyšší erozi půdy se všemi důsledky, jako je např. vyšší povodňové riziko. V našem prostředím se šíří velice rychle, konkuruje si většinou pouze s dalšími invazními druhy, jako je netýkavka.
Křídlatka je odolná vůči většině živočišných škůdců, houbám i plísním. Tedy dnes si s ní příroda u nás příliš neví rady.


Většinou podél vodních toků, komunikací, na skládkách, opuštěných lokalit, podél lesů atd. Většinou jde o lokality, které jsou, nebo byli vystavené nějakému narušení, např. záplavou, sesuvem, rozrytím či působením člověka.


Boj proti ní je náročný vzhledem k její regenerační schopnosti. Většinou není možné zlikvidovat celou rostlinu na jeden zásah, proto je její likvidace na delší dobu.
Existuje několik metod:

Chemické
Jedná se metodu aplikace herbicidu na bázi glyfosátu (u nás Roundup) postřikem na list, nebo injektáží do každého stvolu, což se však v praxi téměř neprování vzhledem k časové náročnosti. U této jako jediné metody je možné hovořit o skutečné likvidaci, nikoliv pouze potlačování růstu rostliny. Bohužel aplikace Roundupu ve volné přírodě má své stinné stránky.

Mechanické
Sekání křídlatky z pravidla nevede k její likvidaci, pouze potlačování. Vzhledem k životaschopnosti oddenků a semen v půdě se ošetřená lokalita může zdát křídlatky zbavena, avšak po ukončení péče je možné, že vyroste postupně znovu. Také je vysoké riziko při jejím odstraňování, či následného přemístění odpadu jinam, že se takto rozšíří do nových lokalit.

Kombinované
Jedná se o metody kombinované obou předchozích, jedná se o nejúčinnější postup, avšak jak již bylo zmíněno při mechanickém odstraňováním je nutné dbát, aby nedošlo k jejímu nechtěnému rozšíření.

Alternativní
Např. spásáním, křídlatka je jedlá jak pro lidi, tak pro hospodářská zvířata. Známý je postup odstranění stvolů v zimě a na jaře přivedení např. ovcí na lokalitu. Ovcím či kozám většinou výhonky křídlatky chutnají a likvidují jí přednostně. V kombinaci s mírným narušováním kořenového systému (což vede k stimulaci růstu výhonků a listů) je tato metoda poměrně úspěšná, avšak její aplikace se nehodí na všechny lokality. A nese stejný problém jako sekání, tedy nikoliv likvidace, ale omezování růstu.

Mimo existují experimentální metody, jako je likvidace horkou párou.